Něco o solární energii

Sluneční záření, které dopadá na zem, se dělí na dvě části - přímé a difúzní.
Difúzní záření vzniká odrazem od částeček v atmosféře a šíří se všemi směry. Toto záření je důležité obzvlášť v zimě, kdy je jeho podíl na celkovém záření mnohem vyšší. Difúzní záření umožňuje fungování kolektoru i ve dnech bez přímého slunečního svitu, samozřejmě s omezeným výkonem.

Pro účely solárního ohřevu je důležitá délka slunečního svitu, která se udává v hodinách za rok nebo měsíc a energie dopadající na vodorovnou plochu. Tato se udává ve wathodinách na m2 (Wh/m2).

Celosvětově je intenzita slunečního záření 1360Wh/m2, v České republice se pohybuje kolem 1200 Wh/m2 při 1500 - 2100 hodinách slunečního svitu za rok, v závislosti na lokalitě. Takže, i ten nejmenší kolektor s plochou 1,6 m2 přijme za rok energii až 3500 kWh.

Evropská unie si dala za cíl do r 2010 nainstalovat 100 miliónů m2 solárních kolektorů v Rakousku, Belgii, UK, Dánsku, Francouzsku, Německu, Řecku, Itálii, Holandsku a Španělsku, což vyžaduje meziroční nárůst o 35% vzhledem k roku 2000. Současný nárůst v Evropě by mohl vést k výrobě 80 miliónů m2, takže citovaný cíl představuje ještě ambicioznější nároky na rychlost instalací solárních kolektorů. Tato čísla však představují ještě stále malé zlomky potenciálu, který v celé Unii představuje možnost instalovat plochu okolo 1,4 miliardy m2 ( tj. 1400 miliónů m2) solárních kolektorů s celkovým ročním výkonem 683 TWh.